Stará škola je prokazatelně nejstarší dochovanou částí středověkého kláštera v Louce. Složení kamenného a cihelného zdiva vypráví o četných rekonstrukcích a úpravách, kde nejenže každé okno několikrát změnilo své místo a velikost během 800 let historie budovy, ale měnily se také úrovně podlah budovy. Četné opravy viditelné na fasádách a v interiérech například ukazují, že široká renesanční okna byla umístěna o více než metr pod úrovní stávajících oken. A že budova měla v barokním období pravděpodobně jen malá okna, když část budovy mohla sloužit jako sýpka.
Nejčitelnější vrstvou budovy je však její adaptace na školu, která probíhala v několika etapách. Předposlední podoba staré školy je dokonce zachycena na fotografiích z dvacátých let. Původně dekorativní historická fasáda byla bohužel ztracena při poslední rekonstrukci staré školy v 70. letech 20. století. V té době byla původní vápenná omítka zcela odstraněna. Pravděpodobně spolu s některými částmi původního zdiva a jistě spolu se všemi vrstvami historických omítek. Ty byly zachovány pouze v několika malých fragmentech. Ale díky nim například víme, že v renesanci byla celá budova pokryta obálkovým sgrafitem a měla červená nároží.
Nová fasáda byla bohužel v té době provedena zcela nevhodným způsobem. Silná vrstva cementové malty hermeticky utěsnila budovu a způsobila, že vlhkost a sůl vystoupaly vysoko do zdiva přízemí. Pečlivé odstranění této velmi tvrdé omítky z historického zdiva trvalo stavební firmy několik měsíců.
Zvláštností je, že kvůli lešení jsme nemohli na vlastní oči vidět, jak odkryté fasády vypadají jako celek. Protože je však celá budova po celou dobu pečlivě dokumentována, dokázali jsme rekonstruovat 3D model budovy z fotografií, odstranit lešení v 3D softwaru a odhalit tak skutečnou podobu fasád.
Určitým zklamáním pro nás bylo, že pod moderní omítkou se neobjevila žádná středověká okna ani jiné stavební prvky, jako jsou např. konzoly kleneb. Přesný vzhled fasád středověkého kláštera nám proto pravděpodobně zůstane navždy tajemstvím.
