Výstava se odkazu Wagnera věnuje ve třech kapitolách. Ilustruje přitom jeho odklon od formálního jazyka historismu a jeho vliv na moderní architekturu a městské plánování. Dříve než jeho současníci si Wagner uvědomoval nastupující důležitost techniky a inženýrství, což se manifestovalo v nových konstrukcích a materiálech. Z toho zcela logicky odvodil takzvaný „užitý styl“, jehož tvar se odvozoval od materiálu, konstrukce a funkce. Odklonem od historismu a převládající dobové architektury se Otto Wagner stal popředním představitelem vídeňské moderny. Po roce 1900 se tak Wagnerova škola stává i díky silnému vlivu architektů jako Josef Hoffmann, Joseph Maria Olbrich, Josef Plečnik, Max Fabiani, István Medgyaszay, Jan Kotěra nebo Pavel Janák laboratoří stylové plurality a individuálních přístupů, které jsou mnohem později znovuobjeveny postmodernou.
Kurátor: Sebastian Hackenschmidt, Kustode sbírky nábytku a dřeva (MAK)
Odborná spolupráce:
Iris Meder, historička architektury a externí kurátorka Ákos Moravánszky, emeritní profesor teorie architektury, ETH Zürich
Místo: MAK – Österreichisches Museum für angewandte Kunst / Gegenwartskunst, Stubenring 5, 1010 Wien
Vernisáž se konala 29. 05. 2018.
